BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES

Historie

Toto plemeno je velmi staré a odjakživa využívané k práci na salaši, většinou k nahánění ovcí nebo tažení vozíčků. V 17. století je používali třeba prodejci mléka, kteří dali mléko v nádobách na vozíček, který vezl pes velmi podobný bernskému salašnickému psu - vyplývá to z kreseb neznámého člověka objevených ve francouzském městě Oyonnax v departmentu Ain.

Krom toho ale historie tohoto plemene není vůbec známá - ani přibližní předci nejsou známí. Za zemi jejich původu se však považuje Švýcarsko, právě v Bernu byl totiž ustanoven jejich první standard a to v roce 1907[1]. Také byl uznán název "bernský salašnický pes" – do té doby se používaly různé názvy.

2015: Bernský salašnický pes je v České republice ale i po celém světě velmi oblíbený a rozšířený. V České republice je již založeno více než dvacet chovatelských stanic tohoto plemene.

Původ

Předci bernského salašnického psa byli chováni zejména v kantonu Bernu. Jako pracovní plemeno sloužil bernský salašnický pes hlavně k tahání vozíků a nošení nákladů na trhy. Používali ho tkalci, řezníci, mlékaři a řemeslníci, jakož i zemědělci kteří si nemohli dovolit koně. Jinak ale sloužili jako jiní venkovští psi, hlídali obydlí a dobytek na pastvě, proto má dnešní bernský salašnický pes vlastnosti jak domácích, tak pasteveckých psů.

Své původní jméno – dürrbächler – získal tento velký, dlouhosrstý, tříbarevný pes podle názvu osady Dürrbach, kde byl používán k tahu, hlídání stád a také selských statků. Ve druhé polovině 19. století pronikla do Švýcarska industrializace a mnoha pracovním psům pochopitelně ubyla práce a jejich počet se očividně snížil. Sedláci a pastevci si stejně jako tehdejší kynologové nebrali osud těchto psů příliš k srdci. Vždyť se na ně pohlíželo jen jako na průměrné selské pracovní psy. Počty těchto psů začaly klesat a hrozilo, že se prokříží s jinými plemeny a tím zanikne. Za to, že plemeno salašnických psů existuje dodnes, vděčíme malé skupince kynologů, která si tehdy jejich osud vzala na starost. K jejich záchraně přispěl Franz Schertenleib, hostinský z Burgdorfu, který vyhledával, spolu s dalšími nadšenci, na venkově jedince žádoucího typu. Jednoho našel roku 1892 na dvoře hostince v Dürrbachu, kde se tento typ vyskytoval nejčastěji. Psi pocházející právě odsud nebo ti, kteří se jim podobali, brzy získali přízvisko„Dürrbächler“. Snahy o oživení tohoto plemene odborně zaštítil profesor geologie z Curychu Albert Heim a roku 1907 se několik chovatelů psů rozhodlo začít s chovem čistokrevných psů. V témže roce založili klub tohoto plemene - Švýcarský klub dúrrbachských psů - a vytvořili plemenný standard. Z podnětu profesora Heima bylo v roce 1913 oficiálně zavedeno jméno plemene bernský salašnický pes a klub byl přejmenován na Klub bernských salašnických.


Zdroje: