Psí plemeno samojed

Historie plemene

Etnická skupina kočovných Něnců (dříve Samojedů) se už déle řadila mezi historicky vymřelé národy Eurasie. Velmi málo se vědělo o jejich původu a kultuře. Také o způsobu jejich života se šířily nesprávné informace. Až novější archeologické a etnografické výzkumy poskytly informace o původních asijských národech, mezi něž patří i Něnci. Jejich jazyk patří do tzv. ugrofinské skupiny. Sídlí na hranici Evropy a Asie, přesněji mezi Bílým mořem a Jenisejem. Toto území s rozlohou 1 787 000 km2 zahrnuje tři národnostní oblasti Ruska. Něnci se dodnes živí převážně lovem a rybolovem. Zároveň chovají i soby, avšak na rozdíl od jiných zdejších nomádů je využívají hlavně jako tažná zvířata, tedy nejen na mléko a maso. Něnci chovali především pastevecké psy. Hlídali jim stáda sobů, příležitostně pomáhali při lovu a občas je zapřahali do saní. Psi jim také v jejich obydlích hlídali a zahřívali děti. O Něncích je známé, že si vždy psů velmi vážili a příkladně se o ně i starali. Tak lze vysvětlit důvěřivost psů a jejich dobrý vztah k lidem.

Pro tyto vlastnosti získali oblibu ve střední Evropě už první samojedi (někdy používán název samojedský špic), kteří se objevili koncem 19. století. Samojedi (ne vždy čistokrevní) se účastnili už prvních expedic do Arktidy i Antarktidy. Tehdy se o nich tvrdilo, že plemena saňových psů sice pracují pro člověka, ale samojedi pracují s člověkem, což bylo na dlouhých a nebezpečných cestách nejdůležitější. Je pravda, že samojed není ve spřežení tak silný jako aljašský malamut nebo eskymácký pes, ani není tak rychlý jako sibiřský husky, je ale velmi vytrvalý, pracovitý a věrný. Právě s tímto psem dosáhl Amundsen jako první jižní pól.

Když se tento velký, stále se usmívající bílý pes dostal koncem 19. století do Evropy, přesněji řečeno do Velké Británie, v krátké době se stal velmi populárním. Ve Velké Británii byl založen první chov a vypracován a zveřejněn plemenný standart. Zanedlouho vypukla doslova horečka mezi chovateli a příznivci psů v USA. Tím se stal samojed prvním uznaným plemenem saňových psů ve vyspělých západních zemích. Samojed má mnoho charakteristických znaků prehistorického psa. Kuriózní je životopis samojeda, který po přežití nebezpečné expedice do Antarktidy, žil nějaký čas v zoologické zahradě v Sydney. Odtud byl importován do Velké Británie, kde žil ještě pět let a zanechal po sobě množství potomků ideálních na plemenitbu.