Stručná historie židovské synagogy

Židovská synagoga byla postavena v roce 1875 a sloužila bohoslužebným účelům početné židovské obce až do druhé světové války. Dne 22. června 1941 byla budova přepadena skupinou gestapa a místních členů Vlajky a totálně zdemolována. Zasvé vzalo veškeré vnitřní vybavení, varhany, křišťálový lustr, bohoslužebné náčiní, matriky, otlučeny byly židovské symboly. Trosky byly polity benzínem a zapáleny, ale protože se nepodařilo celou budovu vypálit, žhářský pokus byl zopakován 12. srpna. Hasičským sborům nebylo povoleno hořící budovu hasit, a tak vydrancovaná synagoga zůstala v ruinách. V listopadu téhož roku tyto ruiny zakoupilo město za 30.000 korun a určilo je ke zbourání.

Po druhé světové válce bylo rozhodnuto, že budova bude místo zbourání zrekonstruována jako kulturní dům. Sídlit zde měla Slovácká filharmonie, pěvecké sdružení Svatopluk a veřejná knihovna. Rekonstrukci provedli brigádnicky členové těchto organizací. Veřejná knihovna zabírala přízemí budovy a byla otevřena v září 1951.

Z původního interiéru synagogy se dochovaly pouze zdobené nosné litinové sloupy.

Dne 7. března 1966 celá budova vyhořela. V následujících dvou letech podstoupila další rekonstrukci a od této doby všechny její prostory slouží výhradně veřejné knihovně. Během ničivých povodní v červenci 1997 bylo přízemí knihovny zaplaveno vodou a celá budova utrpěla značné škody. V letech 1998-1999 z tohoto důvodu podstoupila rekonstrukci interiérů.Od 8. listopadu 1999 opět slouží čtenářům.

Na sklonku roku 1999 byla budova synagogy prohlášena nemovitou kulturní památkou. V září 2002 byla dokončena rekonstrukce fasády, která nyní nese původní barvu a částečně obnovené ozdobné prvky.

logo

Požár a drancování synagogy

Vytržený list z historie KBBB

V souvislosti s probíhající dostavbou dnešní Knihovny B. B. Buchlovana dnes zalistujeme v archivním materiálech jak uherskohradišťského hasičského sboru, tak v materiálech státního okresního archivu, které nám přiblíží dramatické události, jež se udály v roce 1941 a jejichž důsledkem bylo zničení této budovy, tehdejší židovské modlitebny. Židovská synagoga v Uherském Hradišti před Druhou světovou válkou. Jen na okraj připomeňme, že zdejší obyvatelé židovského náboženství měli svou první modlitebnu na Svatojiřské ulici v tzv. Křivánkově domě čp. 151 a poté na Mariánském náměstí čp. 44. Základní kámen synagogy (dnešní knihovny) byl položen 7. června 1875, přičemž tehdejší hlavní řeč vedl bzenecký rabín. Konečných stavebních úprav, stavby kopule, se modlitebna dočkala roku 1904.

V uvedeném roce 1941 byla zničena jak fašistickými orgány, tak za vydatné pomoci proněmecky a protižidovsky orientovanými obyvateli města - českými fašisty a "vlajkaři". Výmluvně o této události vypovídá dobové hlášení okresnímu úřadu z 23. června 1941, které zapsal velitel četnické stanice, vrchní strážmistr Maxa a které je uloženo ve Státním okresním archivu v Uh. Hradišti:

"Hlásím, že dne 22. června 1941 po 21. hod. přijelo do Uh. Hradiště nákladní auto, na kterém bylo 20 SA mužů v uniformách. Zstavili u židovského templu, kde seskákali z auta a obsadili ulice kolem templu. Několik SA mužů vypáčilo železnými tyčemi hlavní vchod, kde vnikli a počali demolovati. Ihned však odejeli, takže jejich jména nejsou známa, až na Svatopluka Froňku z Uh. Hradiště, který od plenění byl pořezán na ruce a krvácel, což ukazoval a sdělil policejnímu strážníkovi Jaroslavu Dostálkovi.

Sa muži za malou chvíli odejeli i s autem a venku již čekali členové ČNTS - Vlajka - jmenovitě Václav Rybka a František Jakerle ml. z Uh. Hradiště, kteří přijeli ze schůze Vlajky od sv. Antoníčka v Blatnici, kde jich bylo asi 20 osob v uniformách (vysoké černé botky, černé košile s vázankami, bez kabátů). Václa Rybka a František Jakerle ml. vnikli dovnitř, přičemž pobízeli i jiné přítomné k plenění. Vžidovském templu nejenže bylo pleněno a demolováno za úplného zatemnění, nýbrž tam bylo loupeno, a to psací stroje, peníze, vnitřní zařízení a oděvy sloužící k náboženským úkonům.

Hlídka zdejší četnické stanice, která se dostavila namísto plenění o 22. hod na telefonické sdělení policejního strážníka Jaroslava Dostálka, zjistila, že v židovském teplu jest více osob, které dosud plení. Byl ihned uzavřen hlavní vchod, vyžádána hotovost četnického pohotovostního oddílu v Uh.  Hradišti, jejíž příslušníci se také ihned na místo činu dostavili. V budově bylo zastiženo při plenění 53 osob. Z toho 31 mužů a 22 žen. Byli všichni orgány Gestapa zatčeni a za součinnosti četnictva dodáni do vazby krajského soudu v Uh. Hradišti. Škoda demolováním, loupením a krádeží činí asi 500.000 K.

Karel Mazůrek, bytem v Uh. Hradišti, udal, že viděl, když dne 22. června po 21. hod. přijeli k židovskému templu nákladním autem SA, jak vypáčili dveře, kde vnikli dovnitř. Za chvíli pak odejeli a venku čekali členové Vlajky, kteří vnikli dovnitř a počali i s jinými osobami demolovati a krásti. Karel Mazůrek viděl, jak Josefa Blahová z Uh. Hradiště si přinesla z domu sekeru, kterou pak plenila vnitřní zařízení. Dále viděl, jak obchodník František Kopecký z Uh. Hradiště odnáší kněžský oděv a jak Karel Vlachynský z Mařatic odnáší židle. Mimo to viděl mnoho jiných osob, které ve tmě nemohl poznati, jak odnáší z templu různé svršky.

Stanislav Kovářík, bytem Uh. Hradiště, který jest ponocným, našel o 23. hod. dne 22. 6. v městském parku na chodníku 2 psací stroje, a to Royal a Continental, které byly odcizeny v židovském templu a pohozeny v parku, když bylo známo, že se budou prováděti prohlídky. Další psací stroj byl odcizen. Nalezené stroje jsou uloženy na policení strážnici v Uh. Hradišti. Podrobnosti vyšetřování nejsou známy vzhledem k tomu, že případ dále vyšetřuje Gestapo v Uh. Hradišti.

Případ byl telefonicky hlášen ZČV Brno dne 23. 6. 1941 o 0.40 hod..."Se všeobecnou vzrůstající nenávistí vůči židovským spoluobčanům a v důsledku toho, že se nepodařilo napoprvé synagogu úplně zničit, se opakoval tentokrát žhářský útok hned 12. srpna téhož roku, o kterém se dovídáme z hradišťské hasičské kroniky, z pera hasičského jednatele Rudolfa Vaňka. Aktéry události byli tentokrát pravděpodobně jen již známí uherskohradišťští fašisté.

"...O půl páté hodině ráno zpozoroval velitel br. Vincenc Raštica, že se valí kouř ze židovského templu. Ihned učinil poplach požárním telefonem a odebral se do zbrojnice. Cestou vzal sebou br. Lekeše a Sandrmana od fy. Brabec. Pak zalarmoval oba bratry Procházky, Josefa a Miroslava. Postupně docházeli další bratři: podvelitel Fr. Hertl, Jančář, zbrojíř Podlas, četaři Tabáček a Kostka, Tláskal, ve zbrojnici měl službu br. četař Valehrach. Jako první pomoc vyslal br. velitel V. Raštica bratra zbrojíře Podlase s br. Lekešem a Sandrmanem s hydrantovým vozíkem č. 2, aby ihned k hašení použili hydrantu. Bratr Kostka dal do chodu stroj a po několika minutách vyjela autostříkačka za řízení podvelitele Fr. Hertla k moravnímu sjezdu za gymnasiem. O čtvrť na 6 hod. byla stříkačka včetně telefonní linky připravena k práci. Autostříkačka vyssála vodu a čekala. Jelikož požár zdolal první pomoc br. Podlase, autostříkačka nezasáhla. Za jízdy první pomoci na požářiště potkal br. zbrojíř Podlas finančního německého úředníka, který nesl nějakou nádobu v ruce a pravil: Jen pomalu, to ještě moc nehoří. Při příjezdu k požáru byli uvnitř přede dveřmi pan Řičica a jeho kamarád Kunze, finanční úředník. Na chodníku stál bratr Doležálek, policejní strážník, který došel po telefonickém hlášení. Když se objevil bratr Podlas, řekl některý z nich: Hergot, hasiči jsou už tu. Pan Řičica řekl br. Podlasovi: Podlasu, tam v tom koutě jsem to první zapálil, tam sedával rabín. Nehaste to, je to plné štěnic a shnilé. Zanedlouho se dostavil úředník Gestapa p. Moser, který se ptal, proč se oheň nehasí. Bratr Podlas mu řekl, co nařídil p. Řičica. Pan Moser na to pravil: Jenom to haste, je škoda dřeva. Za chvíli pak byl požár uhašen."

Zničené ruiny židovské synagogy byly poté zakoupeny městem za 30.000 K s tím, že přijde k jejich demolici. Osudy stavby se ale po válce vyvíjely jiným směrem a dnes je tato budova jednou z ozdob našeho města.

ŽIŽLAVSKÝ, Bořek; RAJZL, Jan: Vytržený list z historie Knihovny B. B. Buchlovana. In: Zpravodaj města Uherské Hradiště, č. 9, září 2004, s. 12-13.

Stručná historie knihovny

Bedřich Beneš Buchlovan

logo

Vlastním jménem Bedřich Beneš. Narodil se v Tučapech v učitelské rodině a rozhodl se věnovat stejnému povolání. Do Uh. Hradiště se přistěhoval v roce 1918 a nastoupil jako odborný učitel na měšťanskou školu. Od roku 1926 pracoval i jako městský knihovník.

Svou tvorbu začal jako básník v roce 1907, pak se zaměřil na díla pro děti. Psal povídky ze slováckých vesnic a měst, loutkové hry na náměty z lidové poezie i podle světových dramatiků. Pro dospělé vydal povídkové prózy Ožehnutí , Sedm očí naproti či Podívat se do Bylan .Vydal asi 70 vlastních beletristických knih, 20 odborných prací, několik překladů z němčiny a polštiny, redigoval 10 časopisů. Řadu svých děl věnoval historii a vlastivědě Uherskohradišťska, dodnes oblíbené jsou Buchlovská knížka - pověsti z okolí hradu Buchlova, půvabný turistický průvodce Putovník po hradišťském Slovácku , Literární slovníček uherskohradišťského okresu nebo Vlastivědné čtení z pověstí hradišťského okresu .

Svůj život po všech stránkách věnoval knihám. Byl nadšeným bibliofilem, věnoval se knižní kultuře a grafice, sbíral ex-libris, redigoval časopis Bibliofil, připravoval četná bibliofilská vydání. Jako městský knihovník pracoval v letech 1926-1940 a 1945-53. Z knihovny vytvořil kulturní centrum a přitahoval k literatuře zejména mládež. Vděčnost jeho práci vyjádřila uherskohradišťská knihovna tím, že v roce 1992 přijala jméno Knihovna Bedřicha Beneše Buchlovana.