Tento web je vytvořen v rámci projektu do předmětu Informatika pro ekonomy II, všechny použité textové i grafické prvky jsou buď řádně ocitovány, nebo jsem jejich autorem.

HISTORIE

Četné podrobnosti z historie tohoto starobylého psího plemene nebyly dosud přesně objasněny. Jak již samotný název plemene napovídá, pochází sibiřský husky z oblasti Sibiře. Jedním z místních kočovných kmenů byli Čukčové. Tito lidé se v rámci své potravní strategie často přesouvali z místa na místo. I když shromažďovali jen nezbytně nutný majetek, vlastními silami by ho v drsném prostředí nebyli schopni efektivně a bez naprostého vyčerpání přepravovat dle aktuální potřeby.

Vydatnou pomoc jim při jejich kočovném způsobu života poskytovali tažní psi, kteří zároveň majetek svých pánů pečlivě střežili. Psi pracovali v zápřahu ve skupině od dvou do deseti jedinců. Temperamentní a houževnatí huskyové představovali pro sibiřské Čukče nenahraditelné pomocníky i v mnoha dalších ohledech. Byli využíváni při ostraze sobích stád i při lovu. Bylo taktéž zcela obvyklé, že psi dělali společnost dětem, které za chladných nocí zahřívali svým vlastním tělem.

V průběhu 19. století zaujal sibiřský husky místní podnikavé obchodníky s kožešinami. Na počátku 20. století se s nimi dostali první zástupci plemene na území USA. William Goosak z Ruska přihlásil v roce 1909 deset huskyů na závod psích spřežení na Aljašce, kde jeho psi okamžitě způsobili velký rozruch a nadšení. V přibližně stejném období se do USA dostali další huskyové se Skotem Foxem Ramsayem a o několik let později přivezl zástupce plemene do Ameriky dobrodruh Olaf Swenson.

Sibiřský husky začal mít na Aljašce pro své pány stejně nepostradatelnou úlohu jako kdysi jeho předkové v mateřské zemi pro Čukče. Podnikavci, kteří přišli do mrazivé země ve vidině snadného získání neobyčejného bohatství, brzo okusili do té doby nepředstavitelné strádání. Zlatá horečka byla v plném proudu, ale štěstí se neusmálo na každého. V neúprosném mrazu byli psi mnohokrát jedinými spojenci proti přírodním živlům. Vedle praktického využití zlatokopové s oblibou pořádali závody psích spřežení, které mohly vítězi přinést vysokou prestiž.

Od třicátých let 20. století se chov huskyho postupně cíleně rozděloval na linii výstavní a sportovní. V zásadě platilo, že u psů chovaných pro sportovní využití byla vždy preferována lehká tělesná stavba, zajišťující maximální rychlost psa při stávajícím zachování perfektní vytrvalosti jedince. V roce 1930 byl americkým chovatelským klubem oficiálně přijat standard plemene. O devět let později bylo plemeno uznáno také v Kanadě. Sibiřský husky se v této zemi těší tradičně velké popularitě.

Zdroj:
Sibiřský husky - atlas psů, péče, výcvik, vzhled, chování, zdraví [online]. [cit. 2018-11-10].
Dostupné z: https://www.webfordog.cz/atlas-psu/sibirsky-husky/

Zdroj obrázku:
Galerie - článek | iFauna.cz [online]. [cit. 2018-11-10].
Dostupné z: https://www.ifauna.cz/galerie/detailcl/6160/4e9dd0bf3b7c1_jpg