tomyk at uikt.mendelu.cz
Tomáš "Tomyk" Ruprich
tomyk at uikt.mendelu.cz
Pred vice nez 30 hodin trvajici cestou je nam prekvapive veselo, coz se samozrejme diametralne meni uz po prvni hodine cesty letadlem. New Yorske letiste nas moc nenadchlo, na svou velikost je nesmirne strohe a orientovane ryze funkcionalisticky. Nastesti tady nebudeme nijak dlouho, ale obavame se 12 hodinove pauzy v Atlante. Atlantske letiste se ale s New Yorskym neda vubec srovnavat. Je to nesmirne prijemne misto, obchudky i restaurace primo lakaji k nahlednuti a posezeni. Po nekolika neuspesnych pokusech o nalezeni rozumneho hotelu na prespani se presouvame do Hooligan's a davame si klasicky burgera, ktery je na fast food letistniho typu prekvapive dobry. Skoda ze se to same neda rict o burger kingu ve kterem jsme nasledne snidali. Hledani mista na noc jsme po kratke obhlidce zakoncili v atriu letistni haly, kde jsou v prizemi skupinky sedacek a stolecku, jichz vetsina prestupujicich pasazeru vyuziva stejnym zpusobem. My jsme vsak vyjeli do prvniho patra, vybalili spacaky a bez nejmensich rozpaku se zabydleli na koberci v kruhove koji kolem vytahu. Bohuzel kolem pulnoci nas velmi slusne a jemne vyprovazi zamestnanec mistniho letiste, ktery jde NATIRAT STENU. No nic, nastesti jsou dalsi mensi koje kolem kazdeho sloupu podpirajiciho atrium a jedna z nich je jeste volna pro nas. V ostatnich jsou vojaci v piskovych maskacich. Rano uz zhruba od ctvrte nemuzeme skrz jetlag dospat, takze jen lelkujeme do doby, nez nas prichazi zkontrolovat policistka, ale po ujisteni, ze jen cekame na nas let, se po vymene nekolika frazi a zasmani vydava zopakovat stejny postup se zbytkem okolniho osazenstva.
Cesta do Belize se uz odehrava ve znacne pozitivnejsi nalade, vtipkujeme dokonce i se stokilovou americankou na sedadle vedle nas, ktera se do Belize leti potapet. Divoke odhady ohledne pobrezi ohraniceneho odporne azurovym morem, ubihajicim pod nami se nakonec ustaluji na Mexiku. Posledni pulhodinu cesty travime pokecem s postarsim americkym parem, ktery si v Belize koupil na stara kolena letni sidlo... tak bych se jednou taky chtel mit.
Po neprilis hladkem pristani vylezame z letadla do vyrazneho horka panujiciho venku. Pocasi je neutesene zatazene, coz nam trochu kazi naladu, ponevadz kdyz se clovek vyda na 30 hodin trvajici cestu za sluncem, tak si ho chce proste uzit naplno a zatazeno v Karibiku na nas pusobi v tu chvili trochu jako podvod. Nicmene po chvilce cekani privazi pas nase zavazadla (zadny kruhovy pas jako normalne, jeden konec dovnitr a druhy ven; ve skrytu doufame, ze zavazadla, ktera si clovek nestihne vyzvednout a vyjedou ven se zase vrati dovnitr). Ceka nas jeste kratka celni prohlidka, kde na otazku zda vezeme nejake lihoviny odpovidam ze v zadnem pripade a Tomas stojici za mnou odpovida, ze mam v batohu litr slivovice. Nastesti zadne drama, kazdy muzeme privezt pul litru zcela legalne a uz se dostavame k tradicnimu sberu turistu taxikari. Pred mrnavym Belizskym letistem jich moc neni, takze se temer okamzite domlouvame na cene 25 dolaru za cestu do Belize City a s tichym lehce zamracenym cernochem vyrazime. Nastesti po prvni otazce odkud jsme s prekvapenim zjistujeme, ze Ceskou republiku zna, protoze koukal na Miss Universe, kterou ceska (pry, ja nevim, takovy porady nesleduju) vyhrala. Skoda ze ssebou nemame nejakou peknou ceskou kocku, abysme mu ukazali ze takovy jsou u nas vsechny :-)
Taxi nas vyklada pred hotelem, kde se vcukuletu registrujeme a ubytovavame. Pokoj celkem i predcil me ocekavani, takze oba s radosti vlitame do sprchy (kazdej zvlast, klid), precejen ta cesta na nas zanechala sve neprilis vonave nasledky. Po kratkem osvezeni vyrazime do mesta, ktere nas na prvni pohled nechava lehce na rozpacich. Chudoba tady evidentne vladne a to se podle upozorneni taxikare nachazime v te lepsi casti mesta. Vetsina domu je polorozpadla, vsechny aspon trochu slusne vypadajici domy jsou zavrene s okny zatazenymi plechem. Hledani nejake restaurace nebo jidelny na veceri se omezuje pouze na hotelove rezorty, ale ceny jsou podstatne vyssi, nez bychom si chteli dovolit. Ve druhem hotelu do ktereho dorazime je celkem zivo a usmevava mlada Belizanka se nas pta, jestli jsme taky prisli na zapas. Bohuzel nevime o co se jedna, coz nam vyneslo naprosto vydesene a nechapave pohledy celeho osazenstva, protoze se vecer hraje superbowl a vsichni jsou z toho u vytrzeni. Nicmene cena nam porad nevyhovuje, takze pokracujeme podel pobrezi, az narazime na Celebrity restaurant, celkem maly ctvercovy domecek, ze ktereho se ale uz do dalky line prijemna hudba. Vnitrek je rozdeleny na bar a o neco klidnejsi restauracni cast a ceny jsou polovicni nez v hotelech cestou, takze si sedame a objednavame jidlo. Vzhledem k unave a celkove neprilis povznesene nalade z toho, ze to tu nevypada uplne tak jak jsme si predstavovali, si davam jen predkrm, nejake nachos s masem a syrem a Tom veprove s tortilami. Jidlo je vynikajici, Tomova porce celkem bezna, ale to co dostavam ja je neuveritelna naloz. Nastesti nam zbytek ochotne bali ssebou a jen pro predstavu o velikosti porce, rano jsme se toho jeste oba dosyta nasnidali.
7. 2. Dnes mame v planu Belize ZOO a presun na jih do vesnicky Maya Center. Belize City vypada dnes uplne jinak, ulice jsou plne lidi a aut. V jednu chvili vznika dokonce dopravni kolaps, ktery mistni ridici nesou velmi tezce. Jeden autobus zastavil u chodniku aby nekoho nechal nastoupit, v dusledku cehoz se za nim nahromadilo asi osm aut a vznikla na mistni pomery slusna zacpa. Mistni jsou nesmirne ochotni a smeruji nas postupne az k autobusovemu terminalu, tedy na prvni pohled nekolika autobusum zaparkovanym u krajnice. Po dotazu na bus do Belmopanu nas odkazuji na druhy terminal, coz nas samo o sobe dost prekvapuje. Za parkovistem autobusu se ale opravdu nachazi pekne autobusove nadrazi s nekolika nastupisti, u kazdeho je jeden Belizan, ktery se stara o nastupujici a vystupujici. Odjezdy a prijezdy jsou prehledne zpracovane na velkych tabulich.
Cestovani autobusem je tu naprosto famozni a jsme z nej u vytrzeni. Start a cil cesty jsou tu spis pro formu a autobus zastavuje vzdycky kdyz chce nekdo dovnitr nebo ven. Behem cesty je dostatek casu na pokec se vsemi okolo a z reproduktoru se zpravidla line nejake rege nebo neco trochu modernejsiho. Behem cesty obcas pristoupi nejaky prodavac a snazi se cestujicim neco prodat. Poprve jsme takto potkali sympatickou holcinu prodavajici nejakou domaci buchtu a prestoze nastoupila s plnou plastovou prepravkou, na zadni cast autobusu se ani nedostalo. Pruvodci pobiha behem cesty autobusem tam a zpet, aby mel prehled o volnych mistech a kasiruje u toho zakazniky. Nechapu jak se tim preplnenym autobusem s ulickou plnou lidi vzddycky dostane, ale zvlada to s naprostym prehledem. Kazdy autobus ma zadni vrata, kterymi se da vystoupit v pripade plne ulicky a domorodci jimi obcas i nastupuji, pruvodci si je stejne najde. Naprosto genialni je situace, kdy se mijeji dva autobusy a z jednoho je treba prestoupit do druheho. Ridic na protijedouci bus proste zablika a zatroubi, oba zastavi proti sobe u krajnice, preskoci se primo dvermi z jednoho busu do druheho a jede se dal.
Cestou z Belize City se zastavujeme v Belize ZOO, podle pruvodce nejvetsi zoologicke zahrade jizne od USA. Co se velikosti tyce, asi to jizne od USA bude dost chabe, protoze Brnenska ZOO by tuhle vzala do kapsy asi 50x. Ale co ji chybi do velikosti, to slusne dohani v rozmanitosti zvere a zpracovani. ZOO samotna je naprosto nadherna, zpracovanim se snazi navodit dojem, ze je clovek opravdu ve volne prirode a ne mezi klecemi. Nejvetsimi lakadli jsou puma, tapiri, harpyje, papousci, krokodyli a samozrejme nejvetsi atrakce, jaguar.
Ze ZOO se presouvame primo do malinke vesnicky Maya Center, pobliz ktere se nachazi prirodni rezervace Cocscomb Resort. Zkousime podle rady pruvodce uplne nejdriv Tutzil Nah Cottages, ktere by mely nabizet celkem pekne ubytovani za rozumnou cenu a majitele by meli byt zkusenymi pruvodci. Nakonec tu rovnou zustavame a domlouvame si zitrejsi prohlidku rezervace s jednim z bratru. Ubytovani je tvoreno jednou mistnustkou s posteli a malinkym stoleckem, coz je ale pro nas naprosto postacujici. Jedinou vadou na krase je plisen pokryvajici cely strop a me osobne dost vadi pobihajici svabi, ale holt nespime v hotlu, ze. Venku hraji mistni kluci fotbalek a co se zapalu tyce, nezadaji si s hvezdami premier league. Porad jsme posunuti po zmene casu a tak jdeme spat uz nekdy kolem seste.
Brzy rano vyrazime autem s pruvodcem do asi 10km vzdalene rezervace, snad dostatecne brzy, aby v ni nebyly davy turistu. Nastesti davy turistu se vubec nekonaji a party kokotskych americanu vyrvavajicich uz z dalky potkavame az na zpatecni ceste. Nas pruvodce se od zacatku projevuje opravdu jako znalec, na pusu napodobuje hlasy ptaku a oni mu na jeho piskani, chrochtani a mlaskani ve vice nez polovine pripadu opravdu odpovidaji. Rezervace je opravdu nadherna a narazime na nekolik zvirat, predevsim vsak na ptaky. Hlavne se jedna o volnou prirodu, ne jen o zvirata zavrena v klecich a umele vytvorene prostredi. Ke konci prochazky pralesem jsme uz pekne utahani a vzhledem ke vzrustajici teplote i hladovi a ziznivi. Nastesti nas pruvodce je vybaveny a pred druhou casti programu si davame cerstvy pomeranc a vynikajici buritos. Posilneni a dobre naladeni si bereme od recepce nafouknute duse a vydavame se na zplaveni reky protekajici rezervaci. Tahle asi hodinova vsuvka je opravdu velmi zabavnym a prijemnym rozptylenim, nehlede na to, ze v panujicim vedru je to nesmirne prijemne osvezeni. Po dopluti se jeste vydavame obhlednout vodopadek ukryty v dzungli. Asi trimetrovy vodopad trpytici se nad malou tunkou vypada na pozadi huste zelene dzungle nadherne, ale po absolvovane projizdce nema vykoupani v nem ten spravny efekt. Presto na sebe kratce nechame dopadat tuhle krystalove pruzracnou mizu tryskajici ze samotneho srdce dzungle, ale pak uz se vydavame zpet a brzy nechavame cely Cocskomb i Maya Center za sebou a mirime na pobrezi Karibiku, do Dangrigy.
V Dangrize se na nas hned u vychodu z nadrazi sesypavaji mistni taxikari ve vidine vydelku a snazi se nas presvedcit, ze pesky je vsude daleko, autobusem to trva a je to nepohodlny, ze k jizde pridaji vyklad o okoli a podobne, klasika. Cestou do pristavu se nas ujima jeden z cernochu potloukajicich se okolo a vydava se na kole s nami do pristavu. Vzhledem k tomu ze vime kterym smerem pristav lezi, je nam to celkem fuk. Samozrejme po prichodu do pristavu zacne jestli bychom mu za to nekoupili pivo. Klasika. Domlouvame si za 35 BZ na osobu odvoz na Tobacco, coz je pekna paleta, ale smlouvat tady ani nema cenu, protoze mistni jsou navzajem domluveni na pevne cene, aby ji vzajemnou konkurenci nestahovali dolu. Tobacco Caye je ostruvek o velikosti asi 200x300 metru a vevodi mu hned na prvni pohled nejdulezitejsi budova a to plaozvy bar. Obchazime si cely ostrov a nahlizime asi do peti ruznych ubytovacich resortu (tzn. par drevenych chatek), az si nakonec vybirame Paradise, na ktery vsichni tak nejak koukaji skrz prsty, ale nam se za cely pobyt nepodarilo zjistit proc. Dostavame opravdu peknou chatku s oddelenymi loznicemi, terasou s hamakami primo nad morem a tremi pokrmy denne za 40 USD na osobu. Stejne na ostrove neni moznost sehnat si jidlo.
Hned po ubytovani se vyrazime na happy hour do baru, kde se seznamujeme s mistnimi a ostatnimi turisty. Happy hour znamena, ze jsou michane drinky z rumu nebo ginu a pivo za 3 BZ. Rum s kolou je tu ale pojmuty trochu jinak nez u nas, nezridka se mi stalo, ze se do te sklinky kvuli rumu skoro zadna kola ani nevesla. Pomer rum:kola 10:1 je dost smrtici. Hned jsme odkazani na dalsi dva Cechy, Bohouse a Petru z Prahy, se kterymi vykladame skoro po cely zbytek vecera. Tedy do doby, kdy ja po asi 8 rumech "s kolou" odpadam a odchazim se velmi vratkym krokem ukotvit do chatky. Jako musim rict, ze takovyho motaka jsem uz dlouho nemel, jesteze jsem byl tak utahanej, ze jsem hned usnul. Nezanedbatelna davka alkoholu v krvi me uchranila od probdele noci, kdy se prihnal slusnej slejvak s vichrem, nicmene ani to me ze spanku nedokazalo probrat. Nastesti Tom vstal a presunul nase batohy z chodby kam jsme je po prijezdu polozili a kam nam ted slusne teklo, jinak jsme meli oba vsechny veci plne morske vody.
9. 2. Vzhledem k pocasi a vcerejsimu programu se hned po snidani vracime uspesne do postele a na kompletni prohlidku ostrova vyrazime az tesne pred obedem. Obejit cely ostrov zabere asi dvacet minut i se zastavkami na pokec s kazdym koho potkame, takze pohoda. Jen behem prvniho dne potkavame tri lidi, kteri se nas snazi presvedcit na snorchlovani s tim, ze oni jsou jedini zkuseni instruktori snorchlovani na Tobacco. Takze si po obede bereme nacinicko a vyrazime sami okolo reefu na zapadni strane ostrova. Bohatstvi mistniho more je neskutecne, nekterych hejn ryb se da temer dotknout a jsou v takovem mnozstvi, az se cloveku taji dech. Kdyz potkavame spotted eagle raye (rejnoka), je to vrchol blaha, k velke barracude se radeji moc nepriblizujeme. Odpoledne dorazi dve lode s dalsimi turisty, kteri vcerejsi noc kompletne promokli, takze dnes potrebuji prespat v relativnim suchu. Dobra zprava je, ze dorazilo nekolik dalsich mladych Belizanu, takze vecerni party probiha za zvuku bubnu, chrestidel a hrani na zelvi krunyre.
10. 2. Hned rano se vydavame hledat divemastera Erika, coz neni problem, vzhledem k tomu, ze kazdy vi kde bydli. Jeden z mistnich nas k nemu ochotne odvadi a polorozespaleho ho vytahuje z postele. Domlouvame si odpoledni potapeni, 115 USD za osobu je sice paleta, ale za potopeni mezi zraloky to stoji. Je videt, ze rok bez potapeni na nas zanechal nasledky, protoze ani u jednoho z nas neprobehla priprava vystroje bez problemu.